Zdeněk Volejník vystudoval Vyšší uměleckou školu v Praze (Hollarovu) u profesorů Karla Müllera a Petra Dillingera. Ve své výtvarné práci byl výrazně ovlivněn tvorbou umělců Skupiny 42, zejména Františkem Grossem a Kamilem Lhotákem, s nimiž ho pojilo letité přátelství a také s nimi vystavoval. Zabýval se užitou grafikou a zejména novinovou kresbou, jichž vytvořil několik set (a možná více než tisíc) a které se vyznačovaly kultivovanou linií a citlivostí k architektonickému detailu. Jeho výtvarné inspirace sahají od periférie rodných Vysočan až po rušné centrum Prahy, jak sám napsal v autoportrétu.
V r. 1955 se pokoušel o studium na VŠUP v Praze, ale i přes doporučení takových umělců jako byl Cyril Bouda a Karel Müller nebyl přijat. Celý život se živil jako výtvarník, což není v žádné době nic lehkého. Zabýval se užitou grafikou, ilustrací a propagací pro různé podniky. Kareslil a maloval městskou krajinu, architekturu, stavby s auty a nad nimi balóny a rogala, tovární dvory a haly zaplněné točícími se stroji, maloval hrady, jak trčí z vrchoů hor jako mementa. Kreslil konstruktivistické a geometrické kompozice. V tom byl vynikající. Druhá z lásek bylo České středohoří s dominantou hory Říp. Atmosféru krajiny, která je kolébkou české civilizace, dokázal přenést na čtvrtky.
Od roku 1957 se rovněž věnoval publicistice zabývající se kulturou a výtvarným uměním. Dlouhou dobu spolupracoval s časopisem Železničář (1960 – 1968). V roce 1962 připravil a realizoval spolu s F. Dvořákem posmrtnou výstavu M. Hřebečka. V roce 1968 připravil pro tisk výbor básní J. Hory, básně pro časopis Železničář, vzpomínky z dětství s vlastním výtvarným doprovodem, cyklus kreseb z Říčan u Prahy, pohlednice z Luhačovic a všechno toto se po příchodu Sovětských vojsk do tisku nedostalo.
Poměrně rozsáhlé je i jeho básnické dílo (vydal několik básnických sbírek) a příbramští milovníci umění si jistě připomenou jeho přátelství s příbramským psychiatrem a básníkem Janem Mičkou. Významná je i jeho pedagogická činnost (výtvarné kroužky v ČKD Praha – Vysočany, ZUŠ Březnice, Dům dětí a mládeže v Příbrami, Q klub v Příbrami).
Jedním z Volejníkových cílů bylo spojit ve svém díle člověka, stroj, město a přírodu.
Poslední třetinu života (přes 20 let) prožil v Milíně, kde intenzivně spolupracoval při tvorbě Milínského zpravodaje a navrhoval obálky tohoto periodika. Psal články, básně a kreslil do Příbramského deníku. Přátelil se s regionálními umělci - výtvarníky i spisovateli.
Zemřel v neděli 9. srpna 2009 v pozdních odpoledních hodinách po delší nemoci.
Z. Volejník
