Po dlouhém zkoušení, zda každému svítí jeho elektrická pochodeň (baterka), jsme vyrazili na indiánský běh do „věčných lovišť“. Během strastiplné cesty, kterou měl každý kmen jinou, jsme se s bratry a sestrami dozvěděli pár informací o indiánech. (v čem bydlí, jaké předměty používají, jejich pozdrav, kdo je to stopař, jaké stopy mají různá zvířata a jak se zdobí indiáni válečnými barvami).
Velice tichým indiánským během jsme se dostali do „věčných lovišť“ na zahradě Mateřské školy v Milíně. Následovala lahodná večeře ve venkovním altánu a indiánská stezka odvahy. Její trasu museli indiáni nalézt podle stop a na konci na ně čekal náčelník Tichá voda. Jelikož byli všichni indiáni dobře připraveni a uměli správně pozdravit, na žádné skalpy nedošlo (i když se jich tam několik válelo z dřívějška). Po podepsání – indiánským obrázkovým písmem – jsme se vrátili do našeho tábora v knihovně. Následovala chvilka hraní loutkového divadla a příprava spacích místeček. Po zdařilé výměně měl každý svůj spací pytel a mohlo se zalehnout.
Po ranním budíčku bylo zjištěno, že i přes hrozivé datum pátek 13. nikdo z třinácti dětí nezmizel, nebyl zraněn ani skalpován. Následovala už jen vynikající snídaně a odchod s rodiči domů.
Autor: Obec Milín ©
Obsah
NOC V KNIHOVNĚ 2017
Poslední aktualizace: 24. 1. 2018 15:41