Nejdříve však byli všichni podrobeni zkoušce ze čtení, odvahy, matematických znalostí a vlastně také trpělivosti. Jelikož to byli šikovní žáci a úkoly zvládli velmi dobře, paní učitelka navíc uspěla při zkoušce čtení pozpátku, nic nebránilo aby byli opasováni (nesmlouvavým soudcem) na nové čtenáře milínské knihovny. Akce se odehrávala na zahradě před knihovnou a dětem nebyla upřena ani prohlídka celé knihovny a knížek v dětském oddělení. Při loučení si s sebou každý odnášel nejen památeční glejt, ale i knihu.