V letech 1883 – 1891 studoval pražskou akademii (jeho profesory byli Čermák, Lhota a Sequens). Jeho styl byl dekorativní a nejznámějšími jeho díly byla například plátna Sardanapal (r. 1895) či Pád Babylonu (r. 1891).
Procestoval Německo, Francii a Holandsko. Namaloval řadu historických obrazů a podobizen (portrétů).
V roce 1897 namaloval oponu pro Národní dům (divadlo) v Přerově.
V letech 1904 - 1908 získal druhé místo (cenu) za oponu pro Smetanův dům v Litomyšli (hlavní figurou na jeho skice je zřejmě sám Smetana sedící na trůnu nad schodištěm, kterého múza korunuje vavřínovým věncem. Oslavě přihlíží poněkud nesourodé publikum – kromě univerzálních dětských a dívčích postav s hudebními nástroji také krojovaní venkované v levé části a vpravo postavy v antikizujících oděvech, možná postavy z české prehistorie. Éterické vyznění kresby podtrhuje použitá technika suchý pastel).
V roce1909 vytvořil oponu Apoteóza Thálie pro Městské divadlo v Mladé Boleslavi (na které opulentní rokokový ornament rámuje podobně vznešený výjev oslavy umění v mýtickém historizujícím duchu).
V roce 1910 namaloval oltářní obraz Panna Marie předává růženec sv. Dominikovi pro farní kostel v Brně-Husovicích.
Byl také autorem lunety v Chrudimi (luneta je půlkruhová plocha stěny, nejčastěji pod valenou klenbou nad okny a dveřmi, případně malba na takové ploše).
Spolupracoval na Maroldově panoramatu Bitva u Lipan.
Zemřel v Praze 5. prosince 1930.
