Obsah
2. světová válka
Poslední bitva u Slivice
Záznam reportáže Českého rozhlasu z května 2015. Autorem Alena Rokosová. Text najdete na:webových stránkách rozhlasu V reportáži hovoří i milínský kronikář Jiří Vostárek.
Následující období
Nálet na Milín - osudná neděle 29. dubna 1945. Ve dnech před 29. dubnem 1945 již několik dní po silnici Praha - Písek, Strakonice proudily kolony německých uprchlíků. T oho dne se jejich značná část s vozy usadila v Milíně, po ulicích, po dvorech i kolem kostela, všude, kde bylo jen trochu místa. V Milíně zůstali i přes protesty tehdejšího starosty Františka Cihelky. Kolem 9. hodiny dopolední prolétly nízko nad Milínem ve směru od Písku spojenecká hloubková letadla a palbou z kulometů napadla cisternový vlak s lihem na nádraží. Druhý nálet směřoval přímo na střed obce v ose státní silnice. Tady bylo nejvíce německých uprchlíků s vozy a transporty a zřejmě i maskovaných zběhů SS.
Foto: Památník vítězství
Útok byl dopoledne opakován ještě dvakrát, jeden v poledne a další se opakovaly ještě v odpoledních hodinách, kdy byly shazovány bomby.
Vážně byli zraněni milínští občané Anslovi, zabito bylo kolem 11 Němců, bombami bylo zbořeno šest budov, požáry zničeno a vypáleno sedm budov. Při posledním náletu dostala zásah i věž kostela, při němž byl proražen strop a zničeny varhany (dle svědka na základě střelby německých uprchlíků po letadlech z věže kostela).
Z osudů obyvatel Milínska během okupace
V r. 1942 byli z obce deportování příslušníci židovských rodin, z nichž se 13 obyvatel nevrátilo. Za účast v odboji byli uvězněni a zahynuli Josef Valenta (řídící učitel a první kronikář Milína) a Antonín Machuta (činovník Sokola v Milíně). 10. a 11.5.1945 tragicky zahynul Václav Šplíchal z Buku, italský legionář Richard Štěpán z Buku se svými dvěma syny (viz foto nahoře) a Václav Zelenka z Paliva.
Příbramsko a konec 2. světové války
(úryvky z článku Dr. Josefa Velfla, ředitele Okresního muzea v Příbrami)
V novodobých dějinách zaujímá nezastupitelné místo v dramatickém toku událostí městečko Milín s osadou Slivice a přilehlým okolím. Tato lokalita, ležící asi 8 km jihovýchodně od Příbrami, se stala svědkem posledních vojenských operací 2. světové války v Evropě. ... K tragickému krveprolití na konci války a vlastně již v době, kdy Evropa oslavovala mír, došlo poté, co do prostoru Slivice - Milín - Čimelice postoupila hitlerovská vojska odmítající složit zbraně a usilující za každou cenu proniknout před blížící se Rudou armádou do americké zóny, což bylo v rozporu s nedávno vyhlášenou německou kapitulací. Strategické ústupové trasy vedoucí přes Milín, zvláště hlavní komunikace ve směru od Prahy do Písku a Strakonic, byly v té době neprůjezdné. Vzhledem k tomu, že jižní a jihozápadní část Příbramska ležela poblíž hranic tzv. demarkační čáry, předem dohodnuté sovětskými a americkými spojenci, nastala zde paradoxní situace, neboť Američané, kteří se dostávali na Příbramsko již od 7.5.1945, nesměli za tuto stop-linii podle předchozí dohody se SSSR vojensky zasahovat.
Rudá armáda sem dorazila o čtyři dny později. Mezitím ustupující složky branné moci, často zcela bezdůvodně, jindy odvetou za akce domácího hnutí odporu, partyzánů, nebo i vlasovců (příslušníků tzv. Ruské osvobozenecké armády gen. Vlasova), terorizovaly místní obyvatelstvo.
... Pravděpodobně nejdůležitější schůzka a následné jednání amerických a sovětských vojáků, které mělo velký význam pro dění na Příbramsku a nejen zde, se uskutečnilo poblíž demarkační čáry v Čimelicích. Po 9.5.1945 se do prostoru okolo strakonické silnice mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi soustředily početně silné a dobře vyzbrojené zbytky německé armády pod velením gen. SS-gruppenführera Karl von Pücklera, velitele Waffen-SS v Čechách a na Moravě. Kromě SS se nacházeli na této komunikaci příslušníci wehrmachtu, bezpečnostních složek, okupačního aparátu, němečtí civilisté prchající před frontou a pod. Poté, co se hlavní ústupová trasa - státní silnice ve směru na Písek a Strakonice stala neprůjezdnou, rozhodl se fanatický nacista gen. Pückler vybudovat zde opěrný rajón. Dne 9.5.1945 dal příkaz jednotkám zadního voje v oblasti Slivice a Milína vytvořit narychlo tři obranná pásma. Technika, včetně tanků, děl a minometů, byla rozmístěna po obvodu milínské kotliny. Hlavní síly se soustředily na linii Buk - Slivice - milínské nádraží - Kozí vrch. Mezi stanovišti těžké techniky se zakopala na strategických místech pěchota.
Při této činnosti, která byla v příkrém rozporu s německým kapitulačním aktem, docházelo k terorizování okolního civilního obyvatelstva. Proti tomuto opěrnému bodu vyrazili z Příbrami dne 11.5.1945 partyzáni ze skupiny Smrt fašismu a členové revoluční gardy. Jeden oddíl postupoval od Brodu, další od Jeruzaléma a třetí od Hájů. V okamžiku, kdy se tito bojovníci dostali do palebného pásma německých zbraní, byli snadnými terči protivníka. Z vojenského hlediska neměla akce partyzánů sebemenší šanci na úspěch. Hitlerovci navíc využívali různých lstí a léček, při kterých nemilosrdně likvidovali soupeře.
Postavení několika desítek partyzánů proti asi šestitisícové německé armádě bylo od samého počátku kritické, v podstatě beznadějné. Teprve úder sovětských vojsk 11.5.1945 v odpoledních a nočních hodinách znamenal definitivní konec bojů. Po předchozím průzkumu terénu následoval přepad pomocí děl a kaťuší. Palebné pozice si Rudá armáda vytvořila mezi Svatou Horou a Háji, u Brodu a před Raděticemi. Obranný rajón nepřítele pokryla sovětská dělostřelecká palba, pak přišel útok pozemních vojsk. Význam této pravděpodobně poslední rozsáhlejší vojenské operace 2. světové války v Evropě umocňuje skutečnost, že se na ní bezprostředně podílely útvary tří ukrajinských frontů (UF) a nepřímo také jednotky amerického XII. sboru ve směru od Čimelic.
... Asi ve 3 hod. ráno 12.5.1945 utichla u Slivice střelba, Němci opustili své pozice a kapitulovali. (konec citátů z článku Dr. Josefa Velfla)
Autor: Obec Milín ©