Obsah

Milínský pivovar

Kdo jede autem nebo autobusem od jihočeských rybníků směrem ku Praze, možná si v půli cesty všimne po levé straně nápadné a zajímavé siluety. Při bedlivějším pohledu člověk rozezná dva komíny, z toho jeden s podivnou konstrukcí na vrcholu (čapí hnízdo). Tyto komíny patří, lépe napsáno, jsou dominantou bývalého milínského pivovaru, ten se nachází v areálu čp. 1 (původně milínský zámek). V historii objekt patřil Schwarzenberkům. Od 2. světové války byla pivovarnická činnost ukončena.

Zdroje:

GABRIEL František: Pivovarnictví v západních Čechách do počátku 18. století, in: Minulostí Západočeského kraje VII, Plzeň 1970

JÁKL Pavel: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezka, I: díl (Střední Čechy), Praha 2004

LIKOVSKÝ Zbyněk: České pivovary 1869 – 1900, Praha 2005

LIKOVSKÝ Zbyněk: Pivovary čs. území 1901 – 1950, Praha 1997

Kronika obce Milín

 

Zpracoval Mgr. Václav Trantina

Milínský pivovar

První písemná zmínka o Milínu je z roku 1336, kdy na rytířském manském statku je zmiňován Ubislav z Nerestec s právem lovu a rýžování zlata na Líšnickém potoku. Pivo se na tomto léně vařilo zřejmě už ve 14. století, ale pivovar je v Milíně poprvé písemně zmiňován k 20. 4, 1587, kdy „bývalý karlštejnský purkrabí Jan Vchynský z Vchynic a na Zásmukách vzal pánev měděnou sirotků Vaníčkových v Hostomicích do pivovaru milínského, za kterou jim měl dát 70 kop míšeňských grošů“. V této době je v Milíně připomínán Vaněk Sládek (tehdy se často místo příjmení uváděla profese, proto je pravděpodobné, že Vaněk byl milínským sládkem).

Roku 1621 bylo městečku uděleno právo várečné. V protireformačním seznamu poddaných z 12. 4. 1651 je v Milíně uváděn sládek Jan Jůza, starý 35 let. V Berní rule Podbrdského kraje z roku 1654 máme první zmínku o produkci milínského pivovaru, a to 12 sudů* piva na várku. Z roku 1674 pocházejí podrobnější údaje o zdejším pivovaru: poddaní jsou povinni zdarma dělat dříví pro pivovar a dostávají za to po jednom bochníku chleba. Pomahačům při várkách se platí každému po 9 krejcarech a k tomu po jednom vědru patoků** a dvěma pomahačům 5 bochníků chleba. Chmel se bral z Tetína, Hýskova a Srbska. Děkanovi karlštejnskému se dávalo pivo staré (ječné) o objemu půl sudu a z každé várky 1 vědro piva a 1 vědro mláta***. Sládkovi se platilo ročně 23 kop 20 grošů míšeňských, podstaršímu 14 kop grošů míšeňských, mládkovi 8 zlatých rýnských, sládkovi na maso denně 9 krejcarů a na chléb. Z 3. 1. 1692 je zaznamenán zajímavý spor příbramského Právovárečného měšťanstva s městečkem Milín, kdy hormistr Jakub Bittner píše vrchnímu mincmistrovi, že se milínské pivo vozí do Příbrami do mlýna za úplatu osminky piva pro mlynáře. Jak spor dopadl, není známo.

V milínské kronice jsou popsány poslední chvíle činnosti pivovaru v Milíně: „Protože majitel místního pivovaru Jan Vladimír Čaloun odmítl spolupráci s německým režimem při podnikání ve výrobě, ani nesouhlasil s dosazením německé správy, byl v tomto roce (1942) pivovar uzavřen, skončena výroba sladu, který od roku 1924 odebíral i plzeňský Prazdroj.“ Od roku 1942 do roku 1944 byla v objektu pivovaru sodovkárna. Při spojeneckém náletu 29. 4. 1945 byl areál pivovaru zasažen, největší újmu utrpěl objekt bývalého chladícího štoku. Po vyvlastnění areál pivovaru sloužil místnímu Jednotnému zemědělskému družstvu. V roce 1991 došlo k navrácení nemovitostí potomkům posledního majitele. Ve varně zůstala zachována mladinková pánev a zcezovací káď. Humna**** byla dvojí. Pod kancelářemi a administrativní budovou jsou původní, novější podcházejí stavbu pravoúhle připojenou a otočenou do dvora. K novějším humnům je přisazen patový hvozd*****, od sladovny oddělený uličkou. Spojnicí dvora s dolejší pivovarskou zahradou a štěpnicí je vlastní pivovar s varnou a příslušenstvím, pokračující pobořeným chladícím štokem. Dále postavený táhlý blok budov je hospodářským zázemím dvora, pod kterým jsou rozsáhlé sklepy s lednicemi a spilkou. Při sklepích bývala nakládací rampa.

*) sud piva = 226,4 l, 1 sud = 4 vědra (56,6 l)

**) patok: řídké pivo; z něho si lidé mj. vařili polévku (do 1 l světlého piva dáte 4 žloutky a 5 dkg cukru, za stálého míchání přivedete do slabého varu a odstavíte, přidáte 2 polévkové lžíce sladké smetany a 5 dkg másla, možné ochutit skořicí).

***) mláto: tuhé zbytky po filtraci

****) humno: místnost pro klíčení namočeného obilí (především ječmene) a vznik zeleného sladu

*****) hvozd: věžovitá stavba, kde dochází k sušení sladu

Majitelé:

1755 – 1872 Tereziánský ústav šlechtičen v Praze

1872 – 1893 akciová společnost

1893 – 1898 Ferdinand kníže Lobkovic

1898 – 1901 Florián Hernych

1901 – 1912 Jan Hernych a synové

1912 – 1915 Václav Čaloun

1915 – 1948 Vladimír Čaloun (pivo se vařilo do roku 1942)

 

Nájemci:

1879 – 1882 Antonín Frühauf

1883 – 1887 Jakub Engelmann

1887 – 1893 František Klíma st.

 

Sládci:

1651 Jan Jůza

1872 – 1876 Jan Srba

1876 Karel Kinský

1876 Augustin Bolechovský

1876 – 1877 Antonín Kubr ml.

1879 – 1883 Karel Kinský

1883 – 1888 Jakub Engelmann

1888 – 1889 Antonín Líbal

1889 – 1891 František Hádek

1891 – 1896 Zdeněk Schubert

1898 – 1898 Jaroslav Pulkrábek

1899 – 1912 Bedřich Vitáček

1912 – 1914 Edvard Hrdina st.

1914 – 1915 Vladimír Čaloun

1915 – 1919 Emil Kříž

1919 – 1942 Vladimír Čaloun

Celkový přehled o výrobě piva máme z let 1710 – 1712, kdy bylo vařeno 380, 405 a 380 a ½ sudu piva. Pivovar byl řazen mezi velké při várce 13 a ¼ sudu mladiny. Z údaje pro rok 1710 vidíme, že pivovar vařil do roka 28 -29 várek, což znamená jednu várku za 10 – 14 dní. Přibližně v této době doplnila starý hospodářský dvůr budova zámečku jako správní budova statku. Později byl jednoduše řešený obdélný pivovarský objekt rozšířen o drobný výstupek směrem do dvora a uličkou oddělený od domku samostatné varny. Tento stav trval až do počátku 2. poloviny 19. století. Pivovarské sklepy, dodnes zachované, se nacházejí nedaleko přes hlavní komunikaci v obci, zahloubené ve stráni pod kostelem sv. Václava.

V polovině 18. století bylo v Milíně vystaveno ročně v průměru 455 sudů piva. V roce 1873 bylo v ročním provozu na várku 50 věder mladiny vystaveno 10 200 věder piva, za které byla zaplacena daň 10 225 zlatých. Podle inzerce z roku 1876 víme, že pivovar prodával už své pivo v lahvích. V roce 1924 byla do pivovaru zavedena elektřina, která se do té doby vyráběla v místě pomocí plynového motoru a generátoru.

Výstav (v hektolitrech):

1873: 6 120

1880: 8 272

1885: 9 800

1889-90: 11 659

1890-91: 11 250

1891: 12 460

1893-94: 8 000

1896-97: 5 400

1897: 3 500

1899: 6 312

1901-02: 7 683

1902-03: 7 483

1903-04: 7 269

1904-05: 6 285

1906-07: 6 569

1907-08: 7 120

1908-09: 5 654

1909-10: 6 283

1910-11: 6 193

1913-14: 6 070

1914-15: 4 848

1918-19: 1 300

1919-20: 2 740

1920-21: 4 400

1924-25: 6 098

1926-27: 7 200

1927-28: 6 500

1931-32: 5 770

1932-33: 4 577

1933: 3 455

1934: 3 160

1935: 2 931

1937: 2 194

1938: 2 351

1939: 2 427

1940: 2 060

1942: 624

Obsah této záložky se zpracovává.

Odkazy na reportáže z pivovaru najdete ve Fotogalerii.

Najdete tam dokument o sčítání čápů a reportáž z akce Nebe a peklo ve starém pivovaru

 

Kontakt

V případě zájmu o další informace k milínskému pivovaru a hnízdění čápů v Milíně můžete kontaktovat:

Ing. Vladimír Srbek 777 851 796. Adresa: 11. května 1, 262 31  Milín.

49.6338217N, 14.0471322E

Výběr fotek

Výběr fotek

z historie i současnosti