Sídliště a hornictví na Milínsku

V padesátých letech se v Milíně začalo budovat sídliště. Stavělo se pro rodiny, které musely opustit své vesnice, zaplavené orlickým jezerem, ale také pro pracovníky rozvíjejícího se hornictví. 
 

Sídliště
V padesátých letech se v Milíně začalo budovat sídliště. Stavělo se pro rodiny, které musely opustit své vesnice, zaplavené orlickým jezerem, ale také pro pracovníky rozvíjejícího se hornictví.

Hornictví na Milínsku 
má velmi bohatou historii.
* Zlatonosný Líšnický potok (uváděný také jako Lesnice nebo Lestnyczie) pramení dvěma větvemi v katastru Milína. O dolování zlata v území Líšnického potoka nalézáme zprávu v zástavním listu krále Jana Lucemburského z r. 1338.
* Kolem r. 1540 se začalo dolovat u Milína na Vrančické hoře. Žíly, na nichž bylo dolováno převážně v žule, obsahovaly tetraedrit, dobývalo se zde stříbro a měď.
Císař Rudolf II. vydal v r. 1579 majestát, jímž se stala Příbram svobodným báňským městem. Tento majestát upravuje i některé poměry na Milínsku.

Připomeňme také velkou důlní katastrofu z 31. května 1892, kdy zemřelo 319 horníků, z toho také řada občanů Milínska.

Milínsko bylo jednou z prvních oblastí Příbramska, určenou k průzkumu a těžbě uranové rudy. 

Od r. 1947 se zde objevují první geologové a technici, kteří dokumentují naleziště rudy. Na podzim téhož roku se zde zakládají první průzkumné šachtice. V dalších letech se provoz dále rozšiřuje a v okolí vznikají další šachty. 

V osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století dochází k postupnému útlumu uranového hornictví na Příbramsku. 

Bývalé žulové lomy v okolí Milína

Ve Rtišovicích je opuštěný zarostlý lom (ID 30 019), kde se těžila milínská žula - smolotelský syenit (GPS: 49.6206111N, 14.0719444E), která má narůžovělou barvu.

V Milíně - na Kojetíně je bývalý lom (ID 30 074), kde koncem 19. století lámala plzeňská firma J. Cingroš tzv. plzeňský syenit. (GPS: 49.6292900N, 14.0556300E).

Autor: Obec Milín ©