První březnový den, v poobědním čase, se nejen omaskovaní účastnici, ale i ti bez masek, sešli před knihovnou. Zde nebylo pouze místo srazu a začátek masopustního průvodu, ale na příchozí tu čekalo i občerstvení na cestu (studené mí-sy, svařák, čaj) a malý vítací ceremoniál.
Kdo nebyl v masce, byl ozdoben krásnými papírovými dekoracemi, které vyráběla školní družina. A ty si na závěr akce, jako suvenýr, mohl odnést domů.
Následně byl průvod vyhnán do ulic, aby rámus a veselí šířil. V čele letěl milínský čáp alias V. Srbek se svým pojízdným hnízdem, na kterém hnízdili muzikanti (harmonikáři V. Havelka, D. Tuháček).
Průvod se vinul Milínem a jeho první velké zastavení bylo před základní školou. Ono to vlastně nebylo ani tak zastavení, protože kdo chtěl, nohy nezastavil. Jelikož muzikanti z řad ,,učitejskejch“ zahráli několik rozverných písníček a mnozí tak vskočili rovnou do tanečního víru.
Po symbolické tancovačce s medvědem následovalo další, méně veselé, zastavení. Tradiční scénka, při níž se popravuje obecní kohout, který může za všechny nepěk-nosti v obci. Ten letošní to odnesl z gruntu. A jak by ne, když může za to, že ženy stárnou rychleji, v zimě nenapadl sníh, děti musí chodit do školy a tatínkové nejsou svatí?!
Koho bylo vidět v průvodu? Rozhodně smrtku! Převyšovala všechny - krále, šašky, víly, mnichy, zvířátka, draky ba i Bakchuse (pána ožralů a obžerství). V průvodu však bylo vidět i hovořící hloučky „chodců“, usměvavé tváře, zvídavé děti…
Když byl celý průvod medvědem bezpečně převeden přes hlavní silnici a stanul před hasičárnou, začalo nebezpečí pro Bakchuse. Jeho odsouzení bylo rychlé a verdikt jednoznačný – skoncovat s ním. Polehčující okolností mu nebylo ani to, že v průvodu zodpovědně napájel kolemjdoucí a nutil je do přejídání. Hlava mu byla setnu-ta a krve by se v něm (i v mnohých přihlí-žejících) nedořezal – vlastně naopak. Nicméně v Milíně se zázraky občas dějí, než se poslední kapka „krve“ do lantuchu vsákla, vyklubal se nový mladý Bakchus. Což naznačuje, že i v příštím roce bude o zábavu postaráno.
Na prostranství před hasičárnou pokračovalo masopustní veselí maškarní diskotékou s klaunem Hugem a jeho pomocnicemi (bubliny, balónky, jednoduché úkoly), ve stáncích bylo možné zakoupit občer-stvení (tekuté, masité, sladké). O to se postarali hasiči, baristka Nina, pralidé s mamutí specialitou, mateřská škola (respektive šikovní malí pekaři a pekařky).
Kdo ani poté neměl ještě dost, respektive měl dost sil, mohl se přesunout do kulturního domu. A tam za hudebního přispění folkové skupiny Sousedé rozvlnit svá těla, nebo se připojit k dětem a odpočívat při animovaných pohádkách v kině.
Závěrečné poděkování patří organizátorům za nápady převedené v činy, nadšeným dobrovolníkům, kteří se nechali přesvědčit, že při milínském masopustu nemohou chybět a všem, kdo se k průvodu a veselí přidali.
Jitka Jahodová
Vážení a milí účastníci letošního nevázaného masopustního veselí,
věřím, že jste se i letos pobavili, poklábosili u klobás a piva, poslechli Sousedy v restauraci v kulturním domě a Vaše děti si užily klauna Huga v párty stanu, resp. dočasné garáži hasičského vozidla.
Vzhledem k tomu, že masopust je o radosti, úsměvu i klaunech, tak přišel ten nápad, že toho všeho je potřeba i v jiných situacích, než je milínský masopust. S tím vším vyjmenovaným dlouhá léta pracuje v nemocnicích nebo hospicích Zdravotní klaun, o.p.s. Tak nám to nějak myšlenkově zapadlo a 1 a 1 dalo dvě. Tedy ne dvě, ale 7.661 Kč, které společně všichni účastníci dali dohromady v prů-běhu masopustu, od jeho zahájení do nočních hodin v hospodě. Pěkné. Mnohokrát díky všem, především nositelům kasičky a všem výběrčím a věřím, že příští rok v tom budeme pokračovat. Velké poděkování patří také všem, kteří letošní masopust zorganizovali a přispěli k pohodovému setkání místních obyvatel.
Prožívejte radost a veselí po celý rok.
Vladimír Vojáček, medvěd/starosta
